Johannes Mario Simmel

Simmelovi rodiče pocházeli z Hamburku. Jeho otec Walter Simmel byl chemik, jeho matka Lisa rozená Schneiderová byla lektorka. Dětství strávil v Rakousku a v Anglii, maturitu složil z chemického inženýrství.
Po druhé světové válce pracoval nejdříve jako novinář, překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku. Při práci v deníku „Welt am Abend“ psal jako kulturní redaktor filmové kritiky a fejetony. Roku 1947 publikoval svoji první sbírku novel pod názvem Setkání v mlze (v originále Begegnung im Nebel). Poté se uplatnil jako redaktor novin ve Vídni a Mnichově.
Mezi lety 1950 a 1962 napsal sám nebo s různými autory celkem 22 filmových scénářů. Po jeho prvním velkém úspěchu Nemusí být vždycky kaviár (v originále Es muss nicht immer Kaviar sein, 1960) se začal věnovat především psaní populárních románů, pokaždé s aktuálním společensko-politickým tématem jako je násilí, obchod s drogami nebo manipulace s geny.
Od 50. let žil ve Starnbergu v Bavorsku. Postupem času se stal značně populárním, jeho romány byly přeloženy do 25 jazyků, přes 10 jich bylo zfilmováno (mnohé z nich byly režírovány Alfredem Vohrerem a Rolandem Klickem).
Simmelovy práce byly označovány kritikou dlouhou dobu jako „obyčejná literatura“. Teprve s románem A s klauny přišly slzy (v orignále Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987) našel celkové uznání.

Dílo

Romány

Divím se, že jsem tak veselý (Mich wundert, dass ich so fröhlich bin, 1949)

Tajný chléb (Das geheime Brot, 1950)

Všechno přiznávám, všechno (Ich gestehe alles, 1952)

Bůh chrání milence (Gott schützt die Liebenden, 1957)

Nemusí být vždycky kaviár (Es muss nicht immer Kaviar sein, 1960)

Svůj kalich hořkosti (Bis zur bitteren Neige, 1962)

Láska je jen slovo (Liebe ist nur ein Wort, 1963)

S láskou k vlasti nejdál dojdeš (Lieb Vaterland, magst ruhig sein, 1965)

Všichni lidé bratry jsou (Alle Menschen werden Brüder, 1967)

A Jimmy šel za duhou (Und Jimmy ging zum Regenbogen, 1970)

Z čeho jsou utkány sny (Der Stoff, aus dem die Träume sind, 1971)

Jen vítr to ví (Die Antwort kennt nur der Wind, 1973)

Nikdo není ostrov (Niemand ist eine Insel, 1975)

Hurá, ještě žijeme (Hurra wir leben, 1978)

Mějte naději (Wir heißen euch hoffen, 1980)

Nechte prosím kytky žít (Bitte, lasst die Blumen leben, 1983)

Ve tmě jsou jen temný stín (Die im Dunkeln sieht man nicht, 1985)

A s klauny přišly slzy (Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987)

I když se směju, musím plakat (Auch wenn ich lache, muss ich weinen, 1993)

Sni svůj bláhový sen (Träum den unmöglichen Traum, 1996)

Muž, který maloval mandlovníky (Der Mann, der die Mandelbäumchen malte, 1998)

Láska je poslední most (Liebe ist die letzte Brücke, 1999)

Aféra Niny B

Na jaře zazpívá skřivan naposledy

Soubory krátké prózy

Dvaadvacet centimetrů něžnosti (Zweiundzwanzig Zentimeter Zärtlichkeit, 1979)

Země zůstane ještě dlouho mladá (Die Erde bleibt noch lange jung, 1981)

Próza pro děti

Autobus velký jako svět (Ein Autobus, gross wie die Welt, 1976)

Plakat přísně zakázáno (Weinen streng verboten, 1977)

Moje matka se to nesmí nikdy dozvědět (Meine Mutter darf es nie erfahren, 1981)